MAMINKO, CO JE DÁRCE? JAK MLUVIT S DÍTĚTEM POČATÝM Z DAROVANÉHO VAJÍČKA.

HELANE: Ano.

ALLEGRA: Nemínila jsem tím dítě z darovaného vajíčka.

HELANE: Jasně. Myslela jsi, že jsi koblížkové dítě.

ALLEGRA: Ano, myslela.

HELANE: Ano, ano. V obchodě Dunkinovy Koblížky [americký řetězec Dunkin’ Donuts]. Vzpomínám si. Chceš abych ti to řekla? Povím ti, jak se to stalo. Vsadím se, že si na to nevzpomínáš, ale bylo to v hodině plavání. Ty a Nathaniel jste chodili na plavání a já jsem vždy hledala nějakou vhodnou situaci, kdy vám to říct. A vám bylo 3.5 roku. Byli jste v bazénu, vylezli jste a učitel plavání k vám přišel a řekl: Allegro, jsi vynikající plavkyně. A ty jsi skvělý plavec, Nathanieli. A věc se má tak, že táta a já jsme mizerní plavci. Tak jsem vám řekla … Řekla jsem si: Perfektní, perfektní, perfektní! Toto je způsob, jak vám to řeknu: Maminka není dobrá plavkyně a tatínek není dobrý plavec, ale vaše dárkyně byla plavčice, takže byla dobrá plavkyně. A to bylo poprvé, kdy jsem vám řekla slovo dárkyně. A ani jeden z vás nic neřekl. Ty jsi bývala vždy první, kdo se ptal. A zhruba za 2 měsíce jsi řekla: Mami, co je to dárkyně? Já odpověděla: Dárkyně je někdo, kdo ti dá něco, co potřebuješ. A ty ses zeptala: Co jsi, maminko, potřebovala? Já odpověděla: Potřebovala jsem vajíčko, aby jsi mohla vyrůst v mém bříšku. A to bylo vše. Měla jsi štěstí. Řekla jsi: Ok. Potom ses nějakou dobu na nic neptala. A pak jsi začala klást hodně otázek. Myslím, že výhodou včasného sdělení pravdy o početí je, že se nemusíte obávat, že se to vaše děti dozví nějakým nevhodným způsobem – způsobem, který by je uvedl do rozpaků nebo by přivedl do rozpaků toho, kdo se prořekl. Abyste měli absolutní jistotu, že ať už jim lidé řeknou cokoliv, jsou na to předem připraveny a mohou jim i odpovědět, protože už měly spoustu času o tom popřemýšlet. Takže to si myslím já.

ALLEGRA: Myslím, že včasné sdělení pravdy o početí má mnoho výhod. To mi umožnilo pochopit smysl identity tak, jak to nemohl pochopit nikdo z mých kamarádů v tomto věku, protože jsem věděla, jak moc mě moji rodiče chtěli. Protože většina dětí ví, že jejich máma, táta měli dítě, ale v mém případě to znamenalo, že máma a táta nemohli mít dítě a strašně moc se museli snažit, aby mě měli. A to vám skutečně dává pocit, že jste výjimečný. Děkuji, maminko. Děkuji ti za vše, čím jsi prošla, aby jsi mě měla. A to je pocit, který já a můj bratr máme. I když to neříkáme nahlas, tak to … tak to cítíme. Je to součástí naší rodinné dynamiky. To … to nás činí výjimečnými a … a my to víme. A my jsme s tímto pocitem vyrostli. Já jsem odpočátku sdílela s kamarády fakt, že jsem počatá z darovaného vajíčka. Myslela jsem, že je to úžasné. Proč ne? Bylo to bezva. Byla to část mé identity. Byla … byla to část toho, kým jsem. Když … když jsem se někomu představovala – zejména, když jsem byla ještě malá – řekla jsem: Narodila jsem se z darovaného vajíčka a těší mě to. Protože – víte – jsem byla první v New Jersey. Považovala jsem to – víte – za úžasnou věc. A … a – chci říci – úplně všechno jsem tehdy nevěděla, ale když jsem vyrůstala, opravdu jsem si uvědomila, že to bylo proto, že mě rodiče tak hrozně chtěli. A je prostě … je úžasné – víte – vyrůstat s vědomím, že vaše máma a táta vás doopravdy chtěli, že vás milují. A že …

HELANE: To je dobře. To je dobře. A já si pamatuji, jak jsi mi řekla, když jsi jela do tábora: Mám říct všem, že jsem dítě narozené z darovaného vajíčka? A já odpověděla: Jo, jestli chceš. A ty jsi to každému řekla. Myslím, že někdy ty děti ani nevěděly, jak si to vyložit. Bylo jim 10 let. Řekla jsi jim to a chlubila ses tím, takže i všichni ostatní to považovali za dobrou věc. Takže ony odpovídaly: No jo. No teda! Allegro – ty jsi dítě narozené z darovaného vajíčka.

ALLEGRA: Tak … tak to je. Způsob, kterým jste mi … Myslím tím, že vyrůstám s mámou, co říká, že být počatá z darovaného vajíčka je dobrá věc, skvělá věc. A že tím, jak jsem to všem říkala s hrdostí a chlubila se tím, jsem tomu dělala – svým způsobem – dobré renomé, místo aby to bylo něco, za co by se lidé mohli stydět, protože k tomu ani není důvod. Chci říct, že mít dítě je ten nejkrásnější, nejúžasnější zázrak života. Víte – mít dítě, narodit se – a … a fakt, že existují nové možnosti jak založit rodinu, je … je zázrak a je to báječné a není to nic, za co bychom se měli stydět. Je to něco, na co bychom měli být pyšní.

HELANE: Myslím, že jsem byla opravdu pyšná, že jsem to udělala, protože jsem byla první. Nevěděla jsem o nikom, kdo by kdy byl příjemcem darovaného vajíčka. Takže si pamatuji, jak jsem si pomyslela: Páni, já mám takovou kuráž. Jsem tak odvážná. Chci tak strašně moc mít děti, že do toho půjdu a dopadne to dobře. A když jsem pak vás dva viděla, až jste se narodili, řekla jsem si:  To je úžasné. Oni jsou …oni jsou úplně jako ostatní děti. Vypadáte prostě jako normální miminka. To byl můj první pocit. Toto byly první děti počaté z darovaných vajíček, které jsem kdy viděla. A ony jsou krásné a patří tatínkovi a mně. Pomyslela jsem si: To stálo za to! To opravdu … to byl opravdu skvělý pocit.

HELANE: Úvaha o zasvěcení jiných je – myslím – složitá otázka, protože já samozřejmě věřím, že děti to potřebují vědět. To je to nejdůležitější. Na ostatních lidech tolik nezáleží – jestli to bude těžké, jestli to bude trapné. Řekla jsem to své matce, která už měla svá léta, a myslím, že měla dost problém pochopit, o co se jednalo. Někdy měla trochu trapné řeči. Vzpomínám si, jak jste šly kupovat boty a ty jsi byla ještě malá – na to si už asi také nepamatuješ. Když jsi byla malá, měla jsi velkou nohu a já mám malou nohu. A vy jste byly v obchodě s obuví a prodavač řekl: Ty máš ale velkou nohu na někoho, komu je teprve sedm. A babička řekla: No tak to musí mít nohu po své dárkyni, protože moje dcera má malou nohu a já mám malou nohu a můj zeť má malou nohu. A já si pomyslela: Ó panebože! A kdybys ty už o tom nevěděla – kdybys nevěděla, že jsi dítě narozené z darovaného vajíčka – myslím, že by to byla hrozná situace. Ale ty jsi byla tak zaneprázdněná. Zkoušela sis černé lakované kožené boty. Procházela ses kolem. Dokonce jsi babičku ani nevnímala. A když jsem vyšla z obchodu ven, řekla jsem babičce: Proč jsi to řekla? Ona odpověděla: Protože jsem chtěla, aby to ten muž věděl. A já řekla: Musíš si pamatovat, že tu nejde … nejde o tebe. Jde tu o děti. A my se musíme postarat, aby děti měly o sobě dobrý pocit. Ne že její nohy jsou velké nebo malé, ale že … Máme děti a ony mají nohy. A to je na tom to úžasné. Takže … takže to je někdy těžké, protože určitě nechcete, aby lidé řekli něco ještě předtím, než to dětem řeknete vy. A já to řekla všem a chlubila jsem se tím. A lidé dodnes, i když znají pravdu, říkají: Tvoje dcera se ti tolik podobá. Vědí to, ale stále to říkají, protože si myslím … Já se tím prostě chlubím a jsem pyšná na tebe a na Nathaniela. Myslím, že ostatní to vidí, a proto nemají … nemají – vůči mně osobně – předsudky. Nedělají si o nás úsudky, které by se mi nelíbily.

ALLEGRA: Takže, příroda versus výchova … Já jsem přebrala všechny máminy manýry. A potkávám lidi a ti mi říkají, že jsem úplně jako moje matka, že gestikuluji rukama jako ona, že přemýšlím jako ona. Myslím, že pokud někteří lidé – některé matky, které uvažují o darovaném vajíčku a přemítají, jestli jejich dítě bude po nich, nemyslím, že by si s tím měly dělat těžkou hlavu. Já jsem stroprocentně dcerou své matky.

HELANE: To mě opravdu těší, protože – však víš – já to pozoruji. Sledovala jsem, jak k tomu spěješ. Používala jsi slova, která říkám já. Nathaniel také. On používá slova, některé moje výrazy a fráze a já mám pocit, že se slyším. A on je … Je to … Samozřejmě, že budete po mne, protože já jsem máma. Vy utváříte své jednání podle mého jednání. A jsi mi podobná, i když tvoje vlasy jsou blond a moje ne. Jiný rozdíl tady doopravdy není.

ALLEGRA: Zajímalo by mě, jaká je moje dárkyně, ale beru tu osobu jako někoho, kdo – víte – mi pomohl k životu, ale ne jako někoho, s kým bych se někdy chtěla seznámit. Protože moje máma je moje máma. A tohle je tajemství mého života a já mám štěstí, že mám … že mám tohle tajemství na celý život, že někde na světě žije člověk, který mi pomohl k životu, a já se nikdy nedozvím, kdo to je. A jsem s tím smířená.

HELANE: Co definuje rodinu jsou lidé, kteří se navzájem mají rádi a starají se jeden o druhého a … a drží pohromadě jako celek. Myslím si, že naše rodina je opravdu osobitá a já nevím, jestli je to pouze jenom proto, že jste děti počaté z darovaných vajíček. A … ale myslím, že je to proto, že máte skvělé mravní hodnoty a skvělé zásady a nadšení pro život. A já jsem pyšná, že jsem součástí této rodiny. Opravdu jsem na tebe pyšná. Jsem pyšná na Nathaniela. Jsem prostě tak pyšná. Cítím, že toto je naše rodina. A my se scházíme dohromady, abychom z ní načerpali sílu, a pak si přes den každý jdeme po svém a potom se zase k sobě vracíme. A … a je to tak pořád a my můžeme dohromady růst.