VĚCI, KTERÉ NECHCEME SLYŠET

muži zdědí chromosom Y. Také jsem našla americkou právní definici biologického otce z roku 2016. Takže právní definice říká, že přirozený nebo-li biologický otec je muž, jehož sperma oplodnilo biologickou matku dítěte. Biologický otec je také nazýván genetickým otcem nebo rodným otcem. Taková osoba přispívá 50 % k vytvoření našeho DNA. Role dárce by opravdu neměla být přehlížena nebo snižována, protože pro lidi z dárcovského početí je důležité vědomí, že jejich zvědavost poznat, kdo doopravdy jsou, je odůvodněná. Oni nestojí o to, aby druzí lidé bagatelizovali jejich pocity tvrzením, že dárce není jejich biologický otec. Rodiče – ať jste, kde jste – prosím nemyslete si, že se tím nějak snižuje vaše role či postavení, jestliže nejste biologicky spřízněni s vašim dítětem, protože o to nám v rozhovorech na toto téma určitě nejde.

#2: Měl bys být vděčný, že žiješ. Tak tohle se opakuje častěji, než je vhodné. Hádám, že my všichni přicházíme na tento svět za různých okolností. Dejme tomu, že heterogenní pár plánuje mít děti, a to přirozenou cestou. Může tu jít o náhodnou známost na jednu noc. Nebo se bohužel může jednat o důsledek znásilnění. My všichni přicházíme na tento svět za různých okolností, a to v žádném případě neznamená, že někteří z nás by měli být vděčnější než ostatní. Když už, tak bych řekla, že můžeme být svým způsobem vděční, ale zároveň můžeme mít pochybnosti o etice svého početí. A myslím si, že je ok mít pochybnosti o našem početí, ale zároveň být i jaksi vděčný, protože nemůžeme změnit naši existenci. Už jsme na této planetě. Takže říct: Byl by ses raději nenarodil? – to … to asi nejde. Nemůžeme obrátit čas. Už jsem tady. Všichni lidé z dárcovského početí – dospělí, děti – ti všichni jsou už tady. Nemůžeme to změnit. Nemůžeme se vrátit nazpátek a změnit čas. Ale co můžeme udělat je, že se poučíme z věcí, které se staly v minulosti. Takže – z etického hlediska – narodit se do tohoto světa a mít upíráno právo na informaci o svém biologickém původu – tady se jedná o nezadatelné lidské právo, které kdokoliv jiný v dnešní době má. A myslím, že zpochybňování etiky dárcovského početí neznamená, že jsme nevděční za to, že žijeme. To pouze znamená, že se snažíme napravit chyby minulosti. Kdo neexistuje, nemůže trpět. Je neférové říct: Buď vděčný, že žiješ. My všichni jsme vděční, že jsme tady, ale aby se nám neustále říkalo, že máme být vděční za – řekla bych – skutečně hodně nerovností, kterým čelíme kvůli způsobu našeho početí, to opravdu pro mne dost postrádá smysl. Takže prosím snažte se … snažte se zdržet takových komentářů.

n#3: Byl jsi vytoužený a tolik milován. Samozřejmě, že naše početí se nestalo náhodou. A my to víme. My jsme si toho velmi dobře vědomi, když se jedná o naše početí. Tohle tedy je opravdu paušalizovaná domněnka. Cítím neustálou snahu hájit nebo do jisté míry bagatelizovat neetické praktiky dárcovského početí ve snaze ubrat této záležitosti na významu. Jako například, jestliže jsme milováni a chtění, pak bychom se neměli vrtat ve způsobu svého početí. A já si myslím, že jedno nevylučuje druhé. Samozřejmě jsem se setkala s mnoha milými rodiči-příjemci. A také existuje mnoho lidí počatých z darovaných gamet, kterým se dostává hodně lásky a projevů toho, jak moc jsou vytoužení. A já to chápu, ale nesmíte zapomínat, že všichni – každý jedinec na této planetě – všichni jsou vychováváni zcela odlišně. A je jedno, jestli se jedná o heterosexuální pár s dítětem nebo o svobodného rodiče s dítětem či o způsob, jakým byla daná osoba počata. Vždy existují různé druhy rodinné dynamiky a různé způsoby, kterými lidé vyjadřují svou lásku a náklonnost, a různé způsoby, kterými si lidé neprokazují lásku a náklonnost. Takže věřit, že my všichni se cítíme milováni a vytoužení, je opravdu paušalizovaná domněnka, protože k tomu bohužel v každé rodině nedojde.

#4: Je to vtip, který se začal tu a tam objevovat. A já nechápu úlohu a jak lidé mohou … Ať je to tak či tak, k tomu se dostanu později. Nevidím rozdíl mezi použitím dárce spermatu a náhodnou známostí na jednu noc. Ok, tak jdem na to. Napsala jsem si k tomu pár poznámek, protože to chci vyjádřit opravdu správně. Dárcovské početí je cílevědomý proces završený rodičem-příjemcem, jsou podepsány dokumenty, proběhne transakce a dítěti je navíc někdy znemožněn přístup ke zdroji jeho biologického původu. Lidé z dárcovského početí mají často několik sourozenců, které nemohou vůbec najít a často … Já stále toho moc nevím o mých … A známost na jednu noc je často tak nějak momentální impulzivní záležitost. Není podepsána žádná smlouva. A ano, – lze předpokládat, že dojde k souloži. Řekla bych, že já opravdu … opravdu nechápu, jak může někdo srovnávat nesrovnatelné. Při vyspání na jednu noc neexistuje žádná právně zavazující smlouva. Záležitosti jakože – my počatí z darovaných gamet – my nemáme našeho dárce uvedeného v rodném listu. On z právního hlediska není náš otec. Nevím, jak by se tohle mohlo stát v případě vyspání na jednu noc. Nejsem si docela jistá, co všechno je součástí řízení, ale jde … jde o úplně jiný cílevědomý proces, který rodiče absolvují. Vyspání na jednu noc je úplně jiná záležitost. Dárcovské početí je za úhradu. Je to vlastně – že ano – transakce. A v dnešní době je do toho procesu zahrnuto mnoho věcí jako poradenství a podobně. Ale když se jedná o známost na jednu noc, tak si neřeknete: Dneska někoho ulovím na jednu noc. Tak to abych předtím zašla do poradny, protože – že ano – musím být na tuto jednorázovku připravena. Tak tohle se nestává, když se jedná o – však víte – alespoň ne tak často v Austrálii … Mimochodem, pokud chcete být v Austrálii dárcem nebo rodičem-příjemcem, musíte mnohokrát navštívit poradnu. A pak je tu ještě spousta dalších věcí, které musíte absolvovat. Rozhodně to není totéž jak sex na jednu noc.

#5: Chápu, proč někdo chce poznat svou zdravotní anamnézu, ale nechápu, proč chtít ještě něco navíc. Je to úplně přirozený lidský instinkt chtít poznat, z čeho jste vzešli. Mnoho lidí často rádo porovnává své pocity, které často plynou – víte – z toho, že nebyli součástí života jednoho z rodičů, nebo že si nebyli blízcí se svým otcem, anebo že je jejich otec opustil, když byli ještě malí, a oni nikdy nepocítili lásku svého otce nebo matky. A je to skutečně docela zraňující srovnávat tohle s případy, které se netýkají dárcovského početí, kdy není podepsána žádná smlouva a kdy neexistuje žádná právně závazná legislativa ohledně toho, jestli lze kontaktovat svou biologickou matku nebo otce. Oni nemají 10, 20, 30, ve Spojených státech někdy i stovky sourozenců. Jedná … jedná se opravdu o úplně odlišnou záležitost a porovnávat to s dárcovským početím a s nerovnostmi, kterým čelíme, na nás působí jako pohrdání. Tady nejde o to tragedizovat nebo zlehčovat různé prožitky či zkušenosti ze života s rodiči, které jsme my nebo vy zažili, ale srovnávat to s dárcovským početím je pro nás někdy opravdu bolestivé, protože to je … to je opravdu o něčem úplně jiném. Těžko uvěřit, že jste zažili takovou diskriminaci, kdy vám řeknou: Ne, tuto informaci nemůžete dostat. To je úplně jiný svět, když pocházíte z dárcovského početí. Jsem si jistá, že nemáte stále obavy, jestli náhodou nerandíte se svým bratrem. Nebo – víte – tolik věcí vyplývá z toho, že jste z dárcovského početí – jako třeba já ani nemohu vyhledat své vlastní sourozence – víte – a to … to bolí. Pro nás je důležité znát více než zdravotní anamnézu. Mnoho lidí z dárcovského početí mluví o tom, jak mají pocit zmatenosti při pohledu do zrcadla. A já si jasně vybavuji, jak jsem se mnohdy cítila stejně. Je to opravdu těžké hledět do zrcadla a nemít – víte – žádnou informaci, žádné fotky, ani ponětí – víte – a navíc ani nemít nikoho, koho byste se mohli zeptat, jako když – víte – když znáte své biologické rodiče. Vy o nich něco víte, můžete získat informace. Můžete požádat kamaráda nebo rodinného příslušníka o fotku anebo už víte, jak biologický rodič vypadá. Ale pro nás to je – já vždycky říkám – doslova jako prázdné malířské plátno. Myslím tím, že když mi někdo popisuje nějakou osobu a povídá mi o ni, začnu si v mysli vytvářet představu o tom, jaký asi je nebo jak asi vypadá. No a potom tu osobu někdy potkám a řeknu: Tak takhle jsem si vás nepředstavovala, ale ano … ano … těší mě. Co se týče mého dárce, nikdy jsem neměla představu, jaký asi je. Neměla jsem fotku – víte – neměla jsem nic, čeho bych se mohla držet, abych mohla zachytit na to plátno představu o tom, jaký je. A tohle je ten velice závažný důvod – řekla bych – proč se snažím objasnit, že my … my potřebujeme více než zdravotní anamnézu. A ne každý bude o to stát, ale tady se jedná o pocit pochopení, kdo vlastně jsme, a porozumění rysů naší tváře a našich zájmů. Je to o tom, že pokud vám to nikdo neupírá, tak byste si nikdy neuvědomili, že vám to chybí, protože jste to nikdy předtím nepostrádali.

#6: Na biologii nezáleží. Dárce ti nic nedluží. Biologie není pro každého důležitá, ale často ti, kdo neberou v úvahu její význam, nikdy nemuseli žít, aniž by neznali svůj biologický původ. Je to opravdu těžké vžít se do někoho jiného, když člověk nikdy nezažil to samé. Je opravdu zajímavé analyzovat názory široké veřejnosti ohledně dárcovského početí a adopce. Připadá mi, že lidé projevují docela hodně soucitu vůči adoptovaným – hodně porozumění, co se týče touhy poznat své rodiče, narozdíl od dárcovského početí, které je v povědomí dlouhodobě spojováno s anonymitou. Často je tu jakési stigma ohledně dárcovského početí a důvodu, proč bychom chtěli znát svého dárce. Řekla bych, že v určitém smyslu jsme na tom stejně jako adoptované děti, protože před narozením nám bylo odepřeno – že ano – právo na jednoho či oba dva biologické rodiče. Velmi rozdílná logika, co se týče, proč jsme se narodili právě do naší rodiny – očividně neplodnost, svobodné matky, páry stejného pohlaví versus rodiče, kteří se z různých důvodů nebyli schopni postarat o dítě. Dva velmi odlišné důvody k tomu, proč jsme tady, ale jejich dopad je vlastně stejný – byl nám upřen biologický rodič nebo oba dva biologičtí rodiče. Lidé by měli mít více pochopení pro lidi z dárcovského početí, protože – chci říct – my jsme si to nevybrali. To byla volba našich rodičů. My jsme pouze výsledek rozhodnutí, která za nás udělala spousta lidí. Lékaři, rodiče, zdravotní personál – všichni tihle lidé se podíleli na rozhodnutích vedoucích k našemu narození. A pak nám je upřen – a to často – náš genetický původ nebo náš biologický rodič. A tato rozhodnutí nás opravdu poznamenala. A tohle na nás často padá. Vždyť důvodem, proč jsem tady v tomto autě je, že já o tom nemůžu mluvit ve svém vlastním domě. A hodně z toho dosud není doopravdy pochopeno. Proč se vás snažím přesvědčit, že bych měla znát nebo mít přístup k informacím o svém biologickém původu? Protože to je právě ono, čeho se snažím dosáhnout, když se nad tím doopravdy zamyslím. A proč … proč to lidi nechápou? To bych doopravdy chtěla vědět. Proč by měli být dárci anonymní? Jestli chcete darovat anonymně, tak byste neměli být dárcem. Myslím si, že každý dárce by měl pochopit, že potom tu bude žijící, dýchající lidská bytost stvořená z dárcovského spermatu nebo vajíčka. A lidé by se měli připravit na to, že testy DNA se běžně používají na celém světě a že jsou levnější a levnější a že stále více lidí má k nim přístup a sdílejí výsledky DNA. Takže dárci už nemohou být anonymní. Takže je doopravdy … je doopravdy důležité, aby byli lidé poučeni o tom, že je to ok chtít vědět, odkud pocházíte. A upřímně řečeno je to opravdu vyčerpávající se neustále přít s různými lidmi, kteří nevěří, že bychom měli mít tuto informaci. Vždyť je to základní lidské právo! Moje hlava to prostě nebere. A já se pořád potýkám s lidmi, kteří mi říkají, že mě to mělo přejít už před lety. A mě to stále bolí. Stále mě šíleně vyvádí z míry, že jsou lidé, kteří to vůbec nechápou.

#7: Jaký mají tvoji rodiče pocit z toho, že hledáš svého dárce, nebo že jsi našla svého dárce? Podívejte, – takhle se to asi jeví těm divákům, kteří toho moc nevědí o dárcovském početí. Tady se není na co ptát. Proč by se to vůbec mělo někoho dotknout? Chápu, že dárcovské početí je citlivé téma pro lidi, kteří zažili celý ten proces vedoucí k dítěti pomocí dárcovského početí, protože často jsou to neplodní lidé, kteří se usilovně snaží, nebo svobodné matky, které nenašly toho správného partnera, nebo páry stejného pohlaví. Takže toto všechno se očividně pojí s velkým stresem a absolvovat proces výběru dárce je obzvláště stresující. Takže já chápu, když lidé reagují takto: Jaký mají tvoji rodiče pocit z toho, že jsi našla, nebo hledáš svého dárce? Ale konec konců to byli rodiče, kteří před tím za nás tohlo všechno rozhodli. Já to často cítím jako břemeno naložené na má záda, i když by to tak nemělo být, protože já jsem nedělala žádná z těch rozhodnutí. Já jsem jen výsledek těchto rozhodnutí. Takže možná místo dotazů, jaké mají naši rodiče pocity z toho, že hledáme své dárce, my bychom byli radši – nebo já bych byla radši – kdybyste se otázali, jaké já mám pocity, když hledám svého dárce, protože to opravdu není o mých rodičích – víte – oni si tohle vybrali, já ne. Takže někdy mi to opravdu připadá přehlíživé, když lidem záleží na rodičích, kteří si tohle vybrali, než na výsledku, což jsme my – lidé z dárcovského početí. Takže další věc na uváženou …

#8: Tohle mohu probrat velmi rychle, protože nevím, jak by tohle mohl někdo špatně pochopit. Darování spermatu, vajíček nebo embryí je stejné jako darování krve. Není! Doufám, že všichni, kteří se teď díváte, víte, že to není totéž a že opravdu nemusím vysvětlovat, proč to není totéž. Ale pro ty, kteří by mohli být na rozpacích … Darováním krve se nepodílíte na tvorbě DNA další lidské bytosti. Darováním spermatu, vajíčka nebo embrya se podílíte padesáti nebo v případě embrya sty procenty na tvorbě DNA jiného člověka.

#9: Tohle často slyším od rodičů, kteří mluví o dětech z dárcovského početí – nikoliv dospělých – ale myslím, že mluví i o nás. Zdá se mi, že hodně lidí zapomíná, že děti z dárcovského početí jednou vyrostou. Já jsem už dospělá a původem z dárcovského početí, ale nejsem již dítě z dárcovského početí. Ale mnoho rodičů říká: Moje dítě se dobře vyrovnalo se svým dárcovským početím a je ohledně toho v pohodě. A tady je další paušalizovaná domněnka, – a sice, že lidé, kteří nelibě nesou způsob svého početí nebo jej pokládají za neetický, jsou tím pádem negativističtí. Já si nemyslím, že mít výhrady vůči způsobu svého početí zároveň znamená být negativistický. Jedná se spíše o snahu napravit minulost a věci, které se v minulosti zvrtly v náš neprospěch, a připravit lepší budoucnost pro příští generace lidí z dárcovského početí. To neznamená, že jsme negativističtí. Často tím pouze obhajujeme změny prostřednictvím sdílení našich zážitků a zkušeností. A jestli to někdo považuje za negativizmus – samozřejme mnozí z nás měli opravdu trpké zkušenosti. A to by mohl být pro vás skutečný indikátor, abyste naslouchali a viděli, co byste mohli udělat jinak pro vaše dítě z dárcovského početí, pokud takové dítě máte. Anebo, pokud jste ještě neřekli vašemu dospělému potomkovi o jeho dárcovském početí, přemýšlejte o tom. A jak je důležité pro lidi z darovaných gamet vědět o způsobu svého početí. Říkat, že se s tím vaše dítě vyrovnalo – tady se znovu vracíme k tématu dárcovského početí a proč je neetické. Říkat, že se s tím vaše dítě dobře vyrovnalo a – asi – tím i naznačovat, že my jsme možná dost nevyrovnaní, protože máme výhrady ke způsobu našeho početí … Všichni lidé z dárcovského početí, které znám, jsou docela dobře vyrovnaní, když … když jde o něco jako … A i když usilujeme o změnu, to neznamená, že jsme se s tím nevyrovnali. A hodně z nás má docela dobré vzdělání. Vím, že mnoho z nás studuje nebo studovalo. Já studuji na vysoké škole magisterský obor. My jsme lidé se slušným vzděláním a neděláme komentáře na adresu rodičů-příjemců s úmyslem být nějak negativní. My jen chceme dosáhnout změny. A to se může některým lidem jevit jako negativní, protože se to možná dost těžko poslouchá. Protože konec konců rodiče mají tyto děti z dárcovského početí a naše vyjádření o pocitech ztráty a bolesti způsobené naším početím se budou těžko poslouchat. Ale je důležité, abyste to slyšeli, protože my vám říkáme tyto hluboce osobní záležitosti, abyste mohli pochopit, že v budoucnosti mohou věci pro děti z dárcovského početí fungovat lépe – jako třeba zavčas a správnými slovy jim říct o jejich dárci. A hodně námětů z našich názorů – od prosazení změn po to, co dobře nefungovalo – vám, lidi, může pomoct. Tady nejde o to být negativistický. Tady nejde o to, že bychom se s věcmi nevyrovnali. Je to prostě o směřování ke změně, sdílení našich zkušeností a snaze připravit lepší život pro příští generace lidí počatých z darovaných gamet.

#10: Tady si tváří v tvář pouze řekněme, že, my všichni jsme lidé. Nelišíme se od kohokoliv jiného na této planetě ničím jiným než způsobem svého početí. Cítíme se jako kdokoliv jiný. Máme svá trápení jako kdokoliv jiný. Je to doopravdy neustálý boj o to, aby široká veřejnost pochopila, proč potřebujeme tuto informaci. A je to neustálá usilovná snaha o prosazení našich práv a snaha přivést lidi k pochopení, že je to normální chtít vědět tyto věci. A pro adoptované lidi to normální je a lidé pro to mají značné pochopení. Lidé by měli mít více pochopení pro lidi z dárcovského početí, kteří chtějí vědět, odkud vzešli, protože to je přirozená zvídavost. To je lidská přirozenost. Pro lidi z dárcovského početí je už dost náročné se vyrovnat s faktem, že jsou počatí z darovaných gamet, že se tam jednalo pro nás o neznámé lidi – řekla bych – co chtěli pomoci našemu početí – a teď prostě nemít ani potuchy o tom, kdo je ten člověk … A také pocity bolesti a ztráty, které můžeme mít – které já mám z toho, že nevím o sourozencích a že nemáme ani právo je někdy poznat. Tohle není o negativizmu. Tohle je o tom to změnit.

Děkuji vám, lidi, za pozornost. Opravdu si toho vážím. Zase se někdy ozvu. Nashle.