PRVNÍ ŽENA: Zjistila jsem, že pocházím z dárcovského početí, když mi bylo 35 let. Bylo to velice šokující. Bylo to skoro, jako kdyby mi v hlavě najednou vystřelilo tisíc ohňostrojů, ale zároveň mi najednou hodně věcí začalo zpětně dávat smysl a také hlubokým způsobem za pravdu.
DRUHÁ ŽENA: Já jsem zjistila, že pocházím z dárcovského početí, když mi bylo 7 let. Dozvěděla jsem se pravdu od svých rodičů, kteří si mě posadili a podali mi knížku, která vysvětlovala, co je dárcovské početí. V té době to pro mě doopravdy nic neznamenalo. Ale to se změnilo, když jsem byla starší, a já jsem se skutečně začala zajímat o svůj původ.
TŘETÍ ŽENA: Zjistila jsem, že pocházím z dárcovského početí, když mi bylo 22 let. Nechala jsem si udělat test Ancestry DNA [test DNA na určení linie předků] a najednou se vynořila sestra. A to jsem prý „jedináček“.
ČTVRTÁ ŽENA: Zjistila jsem, že pocházím z dárcovského početí, když mi bylo 38 let. Moji rodiče se konečně rozhodli mi říct pravdu poté, co má sestra naléhala, aby mi to řekli, protože se bála, že se to dozvím od někoho jiného z příbuzenstva, protože to bylo zjevně velké rodinné tajemství, které znal každý kromě mě.
TŘETÍ ŽENA: Když jsem zjistila pravdu o svém původu, bylo mi z toho nanic. Nemohla jsem se podívat do zrcadla. Nechtěla jsem se vidět. Nechtěla jsem vidět své tělo. Nechtěla jsem slyšet své jméno. Visel tu obrovský otazník a já jsem nevěděla, odkud jsem.
DRUHÁ ŽENA: Když jsem zjistila pravdu o svém původu, pocítila jsem úlevu. Ale protože jsem v té době byla příliš malá, nemohla jsem doopravdy chápat, co dárcovské početí je nebo co můj původ z dárcovského početí pro mne znamená. A znamená to něco úplně odlišného nyní, když jsem našla svého dárce. A to, že jsem našla svého dárce, v určitém smyslu pro mne znamená, že jsem našla svou identitu a plně pochopila, kdo … kdo jsem nebo odkud pocházím.
ČTVRTÁ ŽENA: Když jsem zjistila pravdu, vzpomínám si, jak jsem křičela slovo cože znovu a znovu dokola, a že jsem byla úplně hysterická. Uvědomila jsem si, jak polovina mého rodokmenu a identity byla úplně fuč a byla nahrazena velkým otazníkem. Byl to opravdu neskutečný zážitek. Uvědomila jsem si, že jsem pokrevně spřízněna s mou sestrou jen z poloviny. To bylo také docela bolestné poznání. A nevědět nic o osobě, která tvoří polovinu mé bytosti, a nikdy nemít možnost se to dozvědět bylo zcela neskutečné a neférové. Ale zároveň mi to vše dalo hlubokým způsobem za pravdu, protože se mi po celý život zdálo, že nejsem podobná nikomu v rodině. A já jsem se ptala, jestli nejsem adoptovaná. Prostě jsem měla pocit, že něco není v pořádku, ale nikdy jsem nepřišla na to, čím to je. Takže taková byla reakce na tento pocit.
DRUHÁ ŽENA: Přišla jsem k závěru, že pocházet z dárcovského početí – to může vést k pocitu osamění, když neznáte jiné lidi z dárcovského početí, protože máte dojem, že vás nikdo doopravdy nechápe. Ale myslím, že shledání s dalšími lidmi, kteří prošli něčím podobným, může skutečně pomoci celý ten proces značně ulehčit.
TŘETÍ ŽENÁ: Jestli jste zrovna zjistili, že pocházíte z dárcovského početí, měli byste vědět, že nejste sami, že nejste blázen a že je normální mít složité emoce.
PRVNÍ ŽENA: Ať jsou vaše pocity jakékoliv, vězte, že je úplně normální se momentálně cítit tak trochu šíleně. A také, že se to bude s časem zlepšovat, tak se držte.
TŘETÍ ŽENA: Můžete pociťovat, co cítíte. A cokoliv cítíte je normální.
ČTVRTÁ ŽENA: Původ z dárcovského početí může vést k pocitu osamělosti. Ale s příchodem testů DNA se stovky lidí dozvídají pravdu, a to je dobrá věc!
DRUHÁ ŽENA: Rodinná tajemství jsou toxická a pravda nás osvobozuje.
PRVNÍ ŽENA: [Webová stránka] My z dárcovského početí je informační centrum a mezinárodní komunita pro lidi počaté z darovaných pohlavních buněk. My to chápeme. My víme, že poznání, že jeden z vašich rodičů je anonymní dárce patří k věcem, které mohou navždycky změnit váš život a identitu.
TŘETÍ ŽENA: My to chápeme, protože jsme to samy prožily. A chceme, abyste věděli, že nejste sami – ani náhodou!
Napsat komentář