VYJÁDŘENÍ DOSPĚLÝCH POČATÝCH Z DAROVANÝCH GAMET
https://creatingafamily.org/infertility-category/donor-conceived-adults-speak/
Žádný z účastníků diskuze se v raném dětství nedozvěděl, že byl počat z darovaných gamet. Několik účastníků diskuze mluvilo o pocitu, že byli zrazeni. Nahromadění celoživotních lží, velkých i malých, si vybralo svou daň.
Když jsem se to dozvěděl, bylo to otřesné ne proto, že můj táta nebyl mým otcem, ale protože jsem byl vychováván ve falešné realitě. Rodina má být založena na důvěře. Když se tato důvěra podlomí, změní to rodinný ráz. Ovlivní to vztahy.
Když jsem se to dozvěděl, cítil jsem se zrazený, protože moji rodiče byli předtím vždy ke mně upřímní a neměli v povaze lhát. Bylo to otřesné.
MÍNĚNÍ OSOB POČATÝCH Z DAROVANÝCH GAMET: HLASY POTOMKŮ
http://donorconceived.blogspot.com/2010/02/lauren-burns-donor-conceived.html
Jmenuji se Lauren a je mi 26 let. Jako dospělý člověk počatý z darovaných gamet považuji za svou povinnost sdělit svůj pohled na dlouhodobé účinky početí z darovaných gamet. My, děti stvořené pomocí asistované reprodukce, jsme ti praví znalci, ale často nám není dána příležitost k vyjádření našich názorů.
Dozvěděla jsem se, že mým biologickým otcem je lahvička zmrazených spermií s označením C11, když mi bylo 21 let. Byl to naprostý šok. Převládajícími dojmy byla pro mne, jakožto člověka z dárcovského početí, bezmoc a nemožnost vlastního rozhodování. Považovala jsem za velmi nespravedlivé, že si lékařská garnitura vymyslela koncept anonymního dárcovství a toto ujednání bylo ušito bez mého souhlasu. Cítila jsem se, že systém využil toho, že se nemohu bránit, a zařadil má práva na nejnižší příčku. Kdykoli jsem vyjádřila touhu vyhledat svého dárce, bylo mi připomenuto, že se musím řídit rozhodnutími, která byla učiněna kdysi dávno a kterých jsem se nikdy neúčastnila.
STEPHANIE BLESSINGOVÁ – DOZVĚDĚLA JSEM SE, ŽE JSEM BYLA POČATA Z DAROVANÉHO SPERMATU … TRUCHLILA JSEM NAD ZTRÁTOU MUŽE, O JEHOŽ EXISTENCI JSEM NIKDY NEVĚDĚLA.
https://thembeforeus.com/stephanie-blessing-2/
Jen několik týdnů po mých 32. narozeninách jsem se dozvěděla, že moji rodiče použili dárce spermatu, aby mě počali.
Jakmile moje matka vyslovila slova: Tvůj otec nemusí být tvůj pravý táta., několik věcí se stalo zároveň: najednou můj nos, který nebyl podobný nikomu v rodině, mi dával smysl; otázky, které jsem měla ohledně toho, proč nevypadám jak ostatní v rodině, byly konečně zodpovězeny; a jo, – spadla jsem prudce do temné propasti depresí – bylo to něco, co jsem nikdy před tím nezažila. Cítila jsem se, jako kdyby každá vzpomínka na mého otce – manžela mé matky – byla poskvrněna skutečností, že věděl o mně něco, co jsem o sobě nevěděla já. Strávila jsem 6 týdnů truchlením nad ztrátou biologického spojení se svým tátou. Upřímně si nejsem jistá, jak jsem to období přežila. Kromě nejzákladnějších potřeb jsem se nebyla schopna postarat o naše malé děti a jiní mi museli mé povinnosti připomínat. Moje mysl a srdce se nacházelo v temnotě, kde se nic nejevilo jako pravdivé a stabilní. Cítila jsem se, jako kdyby můj základ, kdo jsem, dostal prasklinu, a já jsem už nevěděla, kdo jsem. Díky Božímu milosrdenství tyto pocity už odezněly, ale existovaly dny, kdy jsem si myslela, že se to nikdy nestane.
Znám hodně lidí, kteří mi říkají, že bych měla být vděčná za svůj život a že bych měla přestat být nevděčná vůči mým rodičům, kteří mě tak moc chtěli. To, že považuji moje početí za neetické, v žádném případě nezpochybňuje skutečnost, že jsem ráda, že žiji. Děti, které byly počaty při znásilnění, mohou být rády, že jsou naživu, a zároveň mít odpor ke znásilnění. A myšlenka, že mě moji rodiče tak moc chtěli, není úplně přesná: moji rodiče ve skutčnosti chtěli dítě, které by vzešlo z nich obou, což potvrzuje jejich 14leté snažení takové dítě počít. Použití darovaných gamet nebylo součástí jejich původního plánu, ale jedině takovým způsobem to šlo uskutečnit.
Miluji muže, který mě vychoval. Vždy bude mým tatínkem. Staral se o mne, miloval mne a obětoval se pro mne. Ale i přes moje sladké dětství kategoricky odmítám dárcovské početí.
POHLEDY NA DÁRCOVSKÉ POČETÍ
https://www.wearedonorconceived.com/guides/we-are-donor-conceived-2018-survey-results/
[Žena *1987 – dozvěděla se z testu DNA]
Jsem ráda, že teď více rozumím části, kterou jsem předtím celý život postrádala, ale ztratila jsem důvěru ve své rodiče a nevím, jestli ji někdy znovu nabydu. Také to změnilo můj pohled na průmysl reprodukční medicíny.
[Muž *1986 – dozvěděl se od rodičů]
Snahu pochopit prožitky spojené s dárcovským početím provází škála emocí. Prošel jsem obdobím intenzivního vzteku, deprese a apatie. Od té doby, co jsem poznal svého biologického otce, moje emoce trochu vychladly, ale stále jsem frustrovaný ztrátou tohoto vztahu a z toho, jakou hodnotu připisuje naše společnost právu jedince znát svou genetickou identitu.
[Žena *1991 – dozvěděla se od rodičů]
Je to zajímavé životní období. Na jedné straně oceňuji, že moji rodiče tak strašně chtěli mít dítě, že podstoupili mnoho věcí jen proto, aby mě počali. Ale na druhé straně mě štve, že postrádám odpovědi ohledně mého původu. Těžce snáším anonymitu a přemítám o svém dárci. Nevnímám ho jako svého otce, ale ráda bych věděla, jestli si je vědom následků svých činů.
[Muž *1985 – dozvěděl se z testu DNA]
Odpustil jsem svým rodičům a stále se považuji za syna svého sociálního otce. Co se jej týče, nic se nikdy nezmění. Ale tajně toužím poznat, kdo je můj biologický otec a kdo jsou všichni moji sourozenci. Zoufale toužím poznat svůj neznámý původ.
[Žena *1980 – dozvěděla se z testu DNA]
Cítím se v pohodě jenom proto, že jsem našla svého biologického otce a že mne přijal do svého života. Předtím jsem pociťovala jakousi nepojmenovatelnou depresi.
DOPIS POŠKOZENÝM
https://anonymousus.org/a-letter-to-damaged/
Byl jsem také počat z darovaných gamet, i když můj příběh je velmi odlišný od toho tvého. Já jsem se dozvěděl o svém dárcovském početí zcela náhodou, když mi bylo přes 50. Moji rodiče měli v úmyslu vzít si toto tajemství s sebou do hrobu. Když jsem se to dozvěděl, otřáslo to se mnou: cítil jsem se, že má identita se v okamžiku rozpadla, a já jsem již vůbec nevěděl, kdo jsem. V různých obdobích jsem měl tyto pocity (a někdy všechny najednou dohromady): ten nejintenzivnější hněv, neskutečné zoufalství, děsně hrozné osamocení, zrada, ztráta, odcizení, úpěnlivý žal, naprostá nedůvěra vůči všemu a všem. Bylo to nejstrašnější období mého života.
TENTO PŘÍSPĚVEK JE MOTIVOVÁN SNAHOU ZVÝŠIT POVĚDOMÍ O ZŘÍDKA DISKUTOVANÉM OBSKURNÍM SYSTÉMU A JEHO HLUBOCE TRAUMATIZUJÍCÍCH A NEETICKÝCH ASPEKTECH
https://thembeforeus.com/my-intention-behind-this-post-is-to-raise-awareness-of-a-rarely-talked-about-obscure-system-and-the-deeply-traumatizing-and-unethical-sides-to-it/
Anonymní dárcovství také znamená, že děti se rodí do podmíněné existence. Je mi dovoleno žít, ale vzdám se všech svých práv vůči mé celé biologické součásti z otcovy strany. To znamená, že nedostanu žádnou zdravotní anamnézu, žádné fotografie, žádné spojení, žádné informace týkající se mého biologického otce.
Byl jsem přinucen žít podroben dohodě, ve které jsem neměl žádné slovo. Proč? Protože průmysl reprodukční medicíny je řízen jako byznys a anonymita zvyšuje nabídku ve vzorci nabídka/poptávka pro produkci lidských bytostí. Masově vyrábíme lidi jako nějaký produkt a pak jim upřeme základní lidská práva a přehlížíme jejich vrozenou lidskou zvídavost. Je to moje právo vědět, odkud pocházím, kdo jsem, proč jsem takový, jaký jsem, a kdo je moje biologická rodina a předkové. Tyto informace by mi nikdy neměly být systematicky upírány.
KDO JSTE? ETIKA A DOPAD DÁRCOVSKÉHO POČETÍ.
http://www.pbs.org/independentlens/blog/who-are-you-the-ethics-and-impact-of-donor-conception/
[Stephanie – dozvěděla se v dospělosti]
Ačkoliv neexistuje žádné „to správné“ období, kdy vše dítěti říct, mám pocit, že v dospělosti to může být více traumatické – nejenže člověk musí čelit informaci životního významu, ale musí se zároveň vypořádat s faktem, že mu po 3 desetiletí lhali.
[Lindsay – dozvěděla se v dospělosti]
… někteří rodiče se obávají, že je dítě bude milovat méně, když se dozví, že nejsou biologicky spřízněni. Ale to prostě není pravda. A pak to tajemství vyjde najevo. A já vždy říkám lidem, že je lepší být od začátku k dětem upřímný, protože ony se to stejně nějak dozví a ten hněv, který se pojí s odhalením této informace až později v životě nebo za ne zrovna pozitivních okolností může vést k nedůvěře a vážným problémům.
AKTUALIZACE MÉHO PŘEDEŠLÉHO PŘÍSPĚVKU. JSEM NAŠTVANÁ.
https://www.reddit.com/r/23andme/comments/8fnhqb/an_update_from_my_last_post_im_angry/
Tak jsem konfrontovala své rodiče s celou tou záležitostí a oni mi konečně řekli pravdu.
Takže můj „táta“ není můj biologický otec. Jsem dítě počaté z darované spermie stejně jako moje nejlepší kamarádka/poloviční sestra. Naše matky vyrůstaly jako nejlepší kamarádky a rozhodly se, že použijí stejného dárce. Kamarádka mé matky (která je matkou mé nejlepší kamarádky/poloviční sestry) je lesbička, takže samozřejmě mohla mít své biologické dítě jen pomocí darovaného spermatu. A moje máma se zprvu nechtěla vdávat, takže také použila darované sperma, aby mohla mít dítě. Obě dvě si vybraly stejného dárce, aby Holly (moje nejlepší kamarádka/poloviční sestra) a já jsme mohly vyrůstat jako nejlepší kamarádky a zároveň byly potají i poloviční sestry.
Takže v podstatě Holly a já jsme poloviční sestry z otcovy strany, ale mým otcem není muž, který mě vychoval. Moje máma mi řekla, že měli v úmyslu mi to vše nakonec říct, ale upřímně o tom pochybuji. Jak jsou sobečtí. Nenávidím svou mámu a „tátu“ za to, že mi lhali.
TAJNŮSTKÁŘSTVÍ A ODHALENÍ PRAVDY O DÁRCOVSKÉM POČETÍ
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/1467-9566.12633
[R74M – dozvěděl se ve 27 letech]
Cítil jsem se, jako kdyby mi všichni až dosud lhali.
[R30F – dozvěděla se ve 38 letech]
Šok, bylo to absolutně k nevíře. Měla jsem pocit, že mě podváděli a lhali mi po celý život.
[R67F – dozvěděla se ve 29 letech]
Zmatená, naštvaná, zvědavá a bez důvěry v mou matku.
[R42F – dozvěděla se ve 22 letech]
To, že jsem se to dozvěděla, bylo pro mne dobré. Jen bych si přála, abych se to dozvěděla dříve. Když jsem se pokoušela zeptat mámy, proč mi to neřekla už jako dítěti, vždy mlžila. Prohlásila, že kdybych to věděla jako dítě, třeba bych byla vůči otci nepříjemná a bez respektu. Nejvíce bolestné bylo pomyšlení, že se snažila chránit více jeho než mne. Kdybych tehdy byla na jejím místě, kladla bych na první místo své dítě.
MŮJ ZÁŽITEK ZE ZJIŠTĚNÍ, ŽE JSEM BYLA POČATA Z DAROVANÝCH GAMET
https://www.varta.org.au/resources/personal-story/my-experience-finding-out-i-was-donor-conceived
Nechali mě věřit 21 let, že s nimi oběma, mou matkou i otcem, sdílím stejné geny. V roce 2005 nám konečně byla pravda odhalena dalším členem rodiny. Tajemství takového druhu se málokdy udrží, protože pocit viny je příliš tíživý.
V určitém ohledu zjištění, že jsem byla počata z darovaných gamet, vysvětlilo trochu mé vyšinuté pocity v době, když jsem vyrůstala. Především jsem se cítila zraněna, že něco tak důležitého, jako je toto, mi tajili moji vlastní rodiče, – lidé, kterým jsem měla nejvíce věřit. Přivedlo mě to na myšlenku, že se možná moje rodina i styděla za to, jak jsem přišla na svět, a že moje sestra, bratr a já jsme součástí nějakého ostudného rodinného tajemství.
Myslím, že když se dětem řekne o jejich původu již v raném věku, může jim to pomoci začlenit tento fakt do jejich identity. Stane se to součástí jejich životního příběhu.
ZÁMĚRNĚ ZPŮSOBENÉ UTRPENÍ LIDEM JEŠTĚ PŘED JEJICH NAROZENÍM. KDE V TOM NALÉZT ROZUM, SPRAVEDLNOST NEBO LÁSKU?
https://donorkinderen.wordpress.com/2015/12/11/interview-intentionally-inflicting-suffering-on-people-before-they-are-even-born-where-is-the-sense-logic-or-love-in-that/comment-page-1/
To, že jsem byla zplozena z darovaných gamet, pro mne znamená, že jsem byla stvořena záměrně podnikem, který nabídl neplodnému páru „řešení“ pro založení rodiny. Cítím určité bezpráví, protože je mi zatajována životně důležitá informace. Nejenže postrádám důležitou (rovnocennou) část svého rodinného původu, svého bytí, protože jiní rozhodli za mne, co o sobě mohu či nemohu vědět. Ale vědomí, že někde existuje opravdová složka s informacemi potřebnými k tomu, abych se cítilá úplná, ovšem nahlédnout do ní mi není ze zákona dovoleno, činí celou tuto situaci absurdní. Moje identita je vlastně státním tajemstvím.
JAK BYSTE SE CÍTILI PO ZJIŠTĚNÍ, ŽE JSTE DÍTĚ POČATÉ Z DAROVANÉ SPERMIE? TYTO ŽENY TVRDÍ, ŽE TO OTŘÁSLO JEJICH ŽIVOTY.
https://www.dailymail.co.uk/femail/article-3138016/How-feel-sperm-donor-s-child-women-say-shattered-lives.html
Je těžké být hrdý na to, kým jste a odkud pocházíte, když vůbec nic nevíte o původu poloviny svých genů.
MŮJ OTEC BYL DÁRCE SPERMATU. PROČ NENÁVIDÍM SVÉ POČETÍ.
https://www.lifesitenews.com/opinion/my-father-was-a-sperm-donor.-heres-why-i-hate-my-conception
Můj otec, který mě vychoval, zemřel, když jsem byla ještě v pubertě, dříve, než jsem se dozvěděla tu velkou lež. Milovala jsem ho do posledního kousku. Byl jako skála, která držela rodinu pohromadě. Tak moc bych si přála, abych věděla něco o jeho pocitech ohledně mého početí. Vzpomínám si, jak jsem často ještě jako dítě slyšela jeho přátele vtipkovat o něčem ve smyslu: Ta nemůže být opravdu tvoje, ty šeredo. Je příliš hezká. Byla jsem z toho vždy rozpačitá a chtěla jsem zmizet. Kéž bych mohla pozorovat jeho tvář. Zdalipak ho to deprimovalo. Kdybych o tom tenkrát věděla, objala bych ho a řekla mu, že vždycky budu jeho.
Nám, počatým z darovaných gamet, byla upřena některá základní lidská práva. Stali jsme se zbožím existujícím jen proto, že náš biologický rodič byl ochoten prodat svůj genetický materiál, aby se někdo jiný mohl stát rodičem. Nemáme přístup k informacím o našich biologických rodičích, zatímco kliniky chrání anonymitu svých dárců na úkor práv vyprodukovaných dětí. Jsme vydáni na milost dospělých, kteří nás stvořili, jestli nám vůbec kdy řeknou, že nejsme s nimi pokrevně spřízněni. Je nám upřena rodinná zdravotní anamnéza, která by nám mohla jednoho dne zachránit život, stejně tak jako genealogická historie, která by nám pomohla sestavit naši identitu. Žijeme v době, kdy je možné vystopovat naše chybějící příbuzenstvo, pokud vůbec víme, že chybí, ale když je dárcům přislíbena anonymita, naše snaha o kontakt nemusí být vítána. Ze strany průmyslu asistované reprodukce je to neuvěřitelně nezodpovědné a možná dokonce i nečestné dávat v dnešní době dárcům iluzi, že budou schopni jejich anonymitu udržet.
NEDĚLEJTE Z TOHO VELKÉ TAJEMSTVÍ
https://anonymousus.org/dont-make-big-secret/
Jestliže vaše děti byly počaty z darovaných vajíček nebo spermií, prosím řekněte jim to; mají absolutní právo to vědět. Přála bych si, kdyby mi to rodiče řekli o trochu dříve (děti dokáží mnohé věci pochopit od útlého věku, jestliže jim to vysvětlíte vhodným způsobem), a abych to nevnímala jako nějaké obrovské tajemství, do kterého jsem byla zasvěcena. Tak z toho prosím nedělejte takovou vědu a buďte vždy připraveni otevřeně o tom s dětmi mluvit.
POTŘEBOVALA JSEM VĚDĚT VÍC.
PŘÍBĚH DOSPĚLÉ LOU POČATÉ Z DAROVANÝCH GAMET.
https://www.dcnetwork.org/story/i-needed-know-more-donor-conceived-adult-lous-story
Když jsem byla těhotná, nechala jsem si udělat test DNA a měla jsem štěstí, že jsem navázala kontakt se svým bratrancem – s někým, kdo se ukázal být bratrancem mého dárce z první linie. Když jsem mu řekla o svém původu a datu/místě svého početí, věděl přesně, kdo je můj dárce. Kontaktoval svého bratrance mým jménem, ale dárce odmítl navázat se mnou spojení. Naštěstí jeho bratranec udržuje se mnou kontakt a já jsem mu tolik vděčná za jeho důvěru v někoho neznámého z internetu, komu vykládá o jeho/naší rodině, o mých genetických praprarodičích. Dozvěděla jsem se, že jsem geneticky napůl severní Irka! Když jsem se tuto informaci dozvěděla, bylo úžasné, jak velkou změnu pro mne znamenala. Cítila jsem se, jako by ze mne spadlo břemeno – předtím jsem si neuvědomovala, jak těžké břemeno jsem nosila. Cítila jsem se úplná. Měla jsem svou mámu a tátu a poznala jsem obě strany mé genetické historie – byla jsem celek a měla jsem informaci, kterou mohu předat svým dětem – měla jsem informaci, která rovněž patří i jim.
Rozsah dopadu DNA a internetu je obrovský. Znamená to, že lidé se dozvídají o svém genetickém původu mnohem častěji než kdykoliv předtím. Již neexistuje nic takového jako úplná anonymita, a to je skvělé. Doufejme, že tento fakt dodá rodinám odvahu, aby otevřeně a upřímně vyjevily své rozhodnutí použít dárce k založení své rodiny a aby to vnímaly jako fascinující prvek, který je důvodem k radosti nikoliv k zastírání.
BILLŮV PŘÍBĚH
https://www.dcnetwork.org/story/bills-story
[Bill – dozvěděl se ve 37 letech]
Jako osoba počatá pomocí dárcovské inseminace, věřím, že je nezbytné to sdělit dítěti z několika důvodů:
- Věřím, že dítě by mělo mít právo znát pravdu o svém početí.
- Je nesmírně obtížné udržovat takové životně důležité tajemství po celý život dítěte/dospělého, aniž byste se neuchýlili k zauzlené spleti lží.
- Následky uchovávání tajemství pravděpodobně poškodí váš vztah s vašim dítětem a bude mít významný dopad na jeho schopnost vám důvěřovat.
- Většina dětí je daleko více vnímavější, než si mnoho rodičů uvědomuje, a budou cítit, že jakési informace jsou před nimi skrývány. Začnou si myslet, že ony mají jakousi vinu na tom, co se zatajuje, nebo se dokonce domýšlejí, stejně jako já sám v raném věku, že matka byla nevěrná.
- Ačkoli může existovat určitá fyzická podobnost mezi manželem a dítětem, tu postupem času převáží četné rozdíly zděděné po dárci, které se stanou zjevnější v pozdějším věku, když se mladistvý vyvine ve vyhraněného jedince.
- Zátěž plynoucí z udržování tajemství může být větší, než jste původně předpokládali, a může způsobit stres ve vašem manželství. Jestliže se manželství rozpadne, šance, že pravda vyjde najevo škodlivým způsobem bude mnohem větší. Vaše dítě bude také potřebovat značnou podporu pro pochopení své identity. Bude nesmírně těžké mu poskytnout péči, kterou má právo očekávat, když nejste schopni být upřímní v otázce jeho početí.
Věřím, že jako rodič budete mít daleko větší obavy plynoucí z prozrazení tajemství, které může kdykoli vyjít najevo, než jako rodič, který prokázal svému dítěti respekt vůči jeho důstojnosti tím, že mu řekl pravdu. Která slova použijete nebo jaké vysvětlení zvolíte je daleko méně důležité než láska, kterou vyjádříte svou upřímností. Znám adoptované lidi (a lidi jako já, kteří byli počati skrze dárcovskou inseminaci), kterým byla pravda sdělena až v dospělosti. Cítili hlubokou nechuť k tomu, že byli tak dlouho klamáni, a cítili se zrazeni. Avšak mnohem důležitější než to byl pro ně pocit, že vždy tušili, že před nimi něco důležitého po celá léta jejich dětství rodiče tajili a že toto tajemství jejich rodině bránilo, aby se sblížila.
BYLY TO JEN SPERMIE
https://anonymousus.org/it-was-just-sperm/
Po masturbaci prodal svůj ejakulát klinice, tam jej dali k ledu, dokud jej neprodali, a pak jsem přišel na svět. Mně se teď dárcovství spermatu nelíbí. Myslím, že prodávání dětí není správné. Ale lidé argumentují tím, že to není dítě, že jsou to jen spermie z jeho šulína. S tím bych teda souhlasil, že jsou to jen spermie, pokud by klinika neplánovala stvořit dítě tím, že je prodá a vloží do vagíny nějaké náhodilé ženské.
Napsat komentář