MOŽNOSTI DAROVANÉHO VAJÍČKA
https://anonymousus.org/donor-egg-options/
Můj manžel a já jsme si zpočátku mysleli, že si tuto informaci necháme jen pro sebe, že ji neřekneme ani našemu dítěti, ale po letech čtení a diskuzí, jsme se rozhodli, že to řekneme. Jsme otevření tomu, aby dítě vědělo všechno, protože souhlasíme s tím, že dítě má právo to vědět. Nestydíme se a nejsme v rozpacích. Máme radost, že můžeme přivítat toto dítě do naší rodiny.
PRÁVA DĚTÍ
https://www.dcnetwork.org/story/rights-children
Dodatečně bych chtěla poděkovat společnosti DCN za to, že mě upozornila na mou zodpovědnost být otevřená vůči mému dítěti. Dokud nebylo Catrin 6 měsíců, neměli jsme vůbec v úmyslu jí prozradit, že byla počata z darovaných gamet, a já jsem měla neustálé obavy, jestli se to někdy dozví a pak nás zavrhne. Jakmile jsem si přečetla v informačním bulletinu ty příběhy, uvědomila jsem si, že existuje i jiný způsob – být otevřený a upřímný hned od začátku! Řekla jsem všem, co vím o dárcovském početí, a cítila jsem se, jako kdyby z mých beder spadlo břemeno! Ani na moment jsem toho nelitovala a příběh, který jsem uslyšela na nedávném setkání DCN mi potvrdil, že to byl absolutně správný čin. Poslechli jsme si 28letou ženu, která se teprve ani ne před 6 měsíci dozvěděla, že pochází z dárcovského početí, a jaký devastující vliv to mělo na její vztahy.
Čím dříve přestaneme celou záležitost zahalovat tajemstvím a budeme mít informaci otevírající našim dětem možnost poznat jejich genetické rodiče a tím završit „jejich příběh“, tím lepší to bude pro všechny, kterých se to týká.
DISKUZE S MLADISTVÝMI O JEJICH POČETÍ
https://www.varta.org.au/resources/personal-stories/talking-young-adults-about-their-conception
Cítila jsem se docela v pohodě, že jsem jim to tajila v letech, kdy teprve vyrůstali, ale když byli starší, začalo mě to v mé mysli více a více tížit. Bylo to velmi děsivé a já nevěděla, jak to přijmou, ale prostě jsem cítila, že je ten pravý čas a že pokud jim to neřeknu teď, že jim to neřeknu už nikdy a budu toho po celý život litovat. Bezpochyby jsem byla ovlivněna mediální kampaní zvanou Čas to říct, která oživila vzpomínky a popohnala mě k zamyšlení nad svými závazky. Nicméně největší motivací byl můj vnitří hlas, který mi říkal, že je to něco, co musím udělat. Věřím, že člověk má absolutní právo znát svůj genetický původ …
JAKÉ TO JE BÝT RODIČEM DÍTĚTE POČATÉHO Z DAROVANÉHO VAJÍČKA?
JAK SE ZBAVIT OBAV Z TOHO VŠEHO.
https://blog.pved.org/2016/04/22/what-is-it-like-to-be-a-parent-of-a-donor-egg-child-taking-the-fear-out-of-the-experience/
Stále mi kladou otázku: Mám říct svému dítěti, že jsem použila darované vajíčko? Odpovídám, že je to konec konců vaše rozhodnutí, ale v dnešní době, pokud se rozhodnete to neříct, buďte připraveni jim lhát, protože otázky ohledně genetiky a odkazu předků se bezpochyby objeví dříve, než si myslíte. Buďte si v těchto otázkách jistí ve svém přístupu k dětem. Radím postupně přidávat malé kousky rébusu přiměřeně danému věku. Jako matka dvojčat z dárcovského početí, mou hlavní obavou bylo neudělat z toho pro ně nějakou předůležitou záležitost. Kdybych čekala, až budou dospívat a teprve pak bych jim to vybalila, přerostlo by to ve věc obrovského významu. Místo toho jsem je už od útlého věku nechala, aby slyšely mé rozmluvy s jinými o svých velkých potížích s otěhotněním. O pár let později jsem pak mluvila o IVF podrobněji. Nakonec, když jim bylo kolem 9 let, zmínila jsem se o vajíčku a mé potřebě najít dárkyni, protože moje vlastní vajíčka nebyla funkční. Vždycky jsem vedla konverzaci nenuceně a bez velkých emocí.
MOJE DOSPÍVAJÍCÍ DVOJČATA NAROZENÁ Z DAROVANÝCH VAJÍČEK
https://www.dcnetwork.org/story/reflections-gill
Byli jsme vždy vůči našim dětem otevření, co se týče jejich dárkyně. Tento pozitivní postoj děti dále rozvíjely. Od raného věku jsme jim vyprávěli jejich příběh a s pomocí semináře Povědět a mluvit od společnosti DCN se naše děti už od 4 let dozvěděly o dárkyni. Tím jak rostou, přibývá otázek, ale já vždy odpovídám jak nejúpřímněji dovedu. Skutečnost, že mi bez zábran pokládají ožehavé otázky, odráží jejich uvolněný a kladný přístup k celé situaci a důvěru, kterou ke mně za mou vstřícnost chovají. Věřím, že tím, že byly vychovávány v atmosféře úplné otevřenosti, stejně tak jako já, ony rovněž přebraly tyto kvality. Už dávno jsme dospěli do stádia, kdy je to na nich, nikoliv na mně, jestli se tato „informace“ někomu řekne, a já se jich vždy zeptám, než ji někomu sdělím – zatím nikdy neřekli ne – a nadšeně o tom hovoří se svými blízkými přáteli.
Výhledově počítám s tím, že se budou chtít o své dárkyni dozvědět něco více a budou jí chtít vyhledat, až jim bude 18. A já vím, že se na mne obrátí s důvěrou o pomoc, aniž by se kvůli tomu cítily trapně. Se svým obvyklým pozitivním postojem se na to těším a také na to, že možná vypátrají důležitou součást toho, co tvoří mé děti tím, kým jsou. Těším se, že budu pro ně člověkem otevřeným a čestným, kterému mohou důvěřovat, aby je vedl a podporoval.
Napsat komentář